350 GT: příběh prvního Lamborghini
Když 7. května 1963 Ferruccio Lamborghini zakládal automobilku Lamborghini, jeho cílem se stala stavba toho nejlepšího automobilu pod sluncem. Tím se měl stát pohodlný vůz typu gran turismo.
Představení prvního prototypu na sebe nechalo čekat do 26. října 1963. Toho dne se na turínském autosalonu představilo Lamborghini 350 GTV, první osobní vůz s rozzuřeným býkem na kapotě, tehdy ještě doplněným podpisem zakladatele automobilky, jehož jméno v té době už nesly traktory.
Designérem automobilu, který se měl stát nejlepším vozem světa, byl Franco Scaglione, osobitý Ital, tvořící hlavně v padesátých letech. Scaglione vozu navrhl dlouhou příď s kabinou umístěnou hodně vzadu. Vyklápěcí světlomety a šest výfuků byly kreativními myšlenkami svého tvůrce.
Koncept byl tak rychle postaven, že v kapotě vůbec nebyl uložen motor. Proto byla dvanáctiválcová jednotka, dílo Giotta Bizzarriniho, na turínském autosalonu vystavena vedle auta. Aby vůz vypadal realisticky, byly v kapotě umístěny cihly pro lepší vyvážení. Nikdo z návštěvníků výstavy tento trik neprohlédl.
O samotném vozu se mezi historiky vedou spory. Originální maketa z turínského autosalonu je umístěna v Muzeu Ferruccia Lamborghiniho ve městě Funo, někteří historikové ale tvrdí, že existuje ještě pojízdný vůz, který byl majetkem automobilky po dalších 22 let. Poté jej zrestaurovala společnost Emilianauto pro sběratele Romana Bernardoniho, nyní je tento automobil majetkem japonského sběratele Isaa Noritakeho. Vznikly tak dva exempláře 350 GTV, nebo byl pojízdný vůz postaven na podvozku jiného auta?
350 GTV
350 GT – první sériově vyráběné osobní Lamborghini
Ferrucciovi Lamborghinimu se ale křivky 350 GTV tolik nelíbily, podle jeho názoru byl Scaglioneho provedení moc revoluční, a tak nechal automobil pro sériovou výrobu upravit. Úpravcem se stala karosárna Carrozzeria Touring z Milána, jež vozu uhladila křivky a celkově ho snížila. Taktéž rozšířila rozvor kol, přední světlomety nahradila pevnými. Výsledný model byl pojmenován Lamborghini 350 GT.
Vedle designu byl upraven i dvanáctiválcový motor. Ferruccio Lamborghini chtěl spolehlivý vůz, pohodlný na dlouhé cesty, a tak byl výkon 3,5litrové pohonné jednotky snížen z 360 na 280 koní.
Takto upravený vůz byl propůjčen k silničním testům. Novináři 350 GT označili za civilizovaný, výkonný automobil, který byl bezkonkurenčně rychlejší a používal mnohem lepší techniku než vše, co do té doby vyrobilo Ferrari. Odborníci taktéž oceňovali vysoký výkon a rychlost (maximální rychlost se pohybovala okolo 233 km/h), naopak mu vytýkali nadměrný hluk od převodovky firmy ZF.
První vozy vznikly v unikátní koncepci 2+1 s malým sedadlem vzadu, pozdější automobily byly už ale výhradně dvoumístné, což některým zákazníkům vadilo. Přesto celkem vzniklo 120 exemplářů 350 GT, což na novou automobilku nebylo špatné.
350 GT
400 GT – nový motor
Po dvou letech ve výrobě nastal čas na modernizaci prvního Lamborghini. Evoluce 400 GT se pyšnila hlavně novým motorem, který byl použit z nově uvedeného modelu Miura. Větší, čtyřlitrový motor, dosáhl výkonu 320 koní.
Interiér byl převzat z předchozí verze, za což byl model tvrdě kritizován. Dvoumístná koncepce byla zákazníkům málo, a tak dávali přednost čtyřmístné verzi, modelu přezdívaném 400 GT 2+2.
I díky nevýhodné dvoumístné konfiguraci interiéru vzniklo pouhých 23 aut, 20 bylo ocelových, 3 hliníkové, stavěné podle patentu karosárny Touring. Jeden exemplář z těchto sběratelsky velmi ceněných automobilů je možné vidět i v továrním muzeu Lamborghini v Sant‘ Agatě.
400 GT
400 GT 2+2 – konečně sedadla navíc
V roce 1966 se spolu s modernizovanou verzí 400 GT na autosalonu v Ženevě představilo i zcela nové 400 GT 2+2, které bylo konečně vybaveno dvojicí zadních sedadel.
Na první pohled se zdá, že oba automobily odlišují pouze zadní sedadla, jenže opak je pravdou. 400 GT 2+2 je větší než dvoumístný model, a tak by panely karoserie na druhý vůz nepasovaly. Novinkou se stala i převodovka, která byla vlastní výroby Lamborghini. Karoserie 400 GT 2+2 se oproti předchůdci decentně změnila, tou nejvýznamnější novinkou se stala čtveřice kulatých předních světel splňující americké předpisy. Zadní okno je o něco menší, naopak víko zavazadelníku se zvětšilo.
400 GT 2+2 se prodávalo velmi dobře, i přes vyšší cenu oproti dvoumístné 400 GT, ceníkový rozdíl činil asi 1000 dolarů.
Časopis Road & Track ve svém čísle z října ´66 napsal, že 400 GT je nejlepší auto, jaké kdy autoři časopisu řídili. A taková chvála přesně charakterizuje pohodlí, sílu a rychlost tohoto silničního korábu.
400 GT 2+2
350 GTS – první lambo bez střechy
Po roce výroby prvního osobního Lamborghini se na autosalonu v Turíně představilo první otevřený vůz automobilky. Tím se stalo Lamborghini 350 GTS.
Oproti standardní verzi se změnila pouze střecha, okna a víko od kufru, aby mohlo pojmout střechu. Jinak byl vůz takřka shodný – stejný dvanáctiválcový motor, jen jemně upravený dvoumístný interiér.
Karosárna Touring pro spyder připravila i hardtop, aby se s 350 GTS dalo jezdit i v zimě. Jenže karosárna v té době ještě nevěděla, že vzniknou pouhé dva originály. Těžké období společnosti znamenaly zkrachování o rok později, v roce 1966.
Ferruccio Lamborghini ani nechtěl pokračovat ve vývoji otevřeného automobilu, raději se zaměřil na typická kupé. Vždyť za jeho vedení se u Lamborghini žádný kabriolet neprodával.
Pokud hovoříme o dvou originálních vozech, musíme dodat, že v průběhu let si několik majitelů nechalo svoje 350 GT (popřípadě 400 GT) upravit na kabriolet. Podle historiků vznikly asi tři neoriginální spydery na základech kupé.
První osobní Lamborghini zůstalo se svými evolucemi ve výrobě do roku 1968, kdy bylo nahrazeno modelem Islero. Nový model byl již laděn do módy sedmdesátých let, kulaté elegantní křivky nahradily ostré hrany. TO už je ale jiný příběh.
350 GTS
