Espada: italský Rolls Royce

Na konci šedesátých let se automobilka Lamborghini rozhodla, že rozšíří svoje modelové portfolio. Třetí modelovou řadou se měl stát luxusní automobil s plnohodnotnými čtyřmi sedadly. Díky tomuto plánu byla uvedena na trh Espada, nejprodávanější Lamborghini v období do počátku devadesátých let.

Ferruccio Lamborghini začal stavět automobily, aby postavil to nejlepší auto třídy gran turismo na celém světě. Když se jeho automobilka rozrostla, přišel čas i na další smělé plány. Jedním z nich byla stavba automobilu s plnohodnotnými čtyřmi sedadly. Lamborghini šokovalo Miurou a hodlalo šokovat i nadále. Rychlý automobil s dvanáctiválcem pod kapotou, který by pohodlně uvezl čtyři pasažéry, na trhu nebyl a Ferruccio odhadl, že zákazníci si k takovému vozu cestu najdou. Stavbu nového automobilu dostalo na starosti studio Bertone, které Miurou dokázalo, že k Lamborghini patří jako jahody k šampaňskému.

Marzal jako první náznak

První vlaštovkou třetí modelové řady se stal koncept Marzal, poprvé představný v březnu 1967 na Ženevské autoshow.

Pod křivkami netradičního prototypu byl jako u Miury podepsán Marcello Gandini, který futuristickými tvary naznačil, kam povedou jeho další designové kroky. Automobil dostal k nebi otevírané dveře, ne nepodobné těm, které proslavil Mercedes 300SL „Gullwing.“ Díky bohatému prosklení byl interiér dobře prosvětlen, navíc se i na zadní sedačky lehce nastupovalo.

Interiér do písmene splnil požadavky Ferruccia Lamborghini; do automobilu se pohodlně vešli čtyři dospělí lidé, zadní sedadla byla opravdu plnohodnotná. Barva vnitřku doplňovala vzdušnost celého interiéru, byla laděna do stříbrné barvy.

Marzal byl postaven na prodlouženém šasi modelu Miura, s kterým jej spojovala i pohonná jednotka. Vidlicový dvanáctiválec byl rozříznut vejpůl, díky čemuž Marzal poháněl dvoulitrový řadový šestiválec.

Futuristický koncept byl téhož roku použit ke slavnostnímu otevření Monacké Grand Prix knížetem Rainierem, pro sériovou výrobu ale musel být změněn.

Marzal (Foto: Lamborghini Cars)

Prototyp Espada – stále racčí dveře

Futuristický koncept Marzal ukázal základní schéma a proporce vozu, prototyp Espada tyto křivky posunul ještě k reálnější verzi a přinesl s sebou i budoucí jméno nového automobilu.

Jestliže Marzal byl vybaven bohatě prosklenými dveřmi typu gullwing, první prototyp Espady tuto prosklenou plochu zmenšil. Ferruccio Lamborghini ale tyto dveře nadále považoval za odvážnou kreaci pro automobil, který měl být určený spíše pro konzervativní zákazníky. Velké vyklápěcí dveře navíc byly nepraktické – pro jejich otevření bylo třeba velkého prostoru, což by úzká parkovací místa jistě nesplňovala.

Pro sériovou verzi musel být tento nedostatek vyřešen, a tak se první prototyp dostal do Muzea Ferruccia Lamborghini v italském Dossu. Dnes sídlí v nástupnickém muzeu Funo. Oranžový exemplář po náročném restaurování dnes vypadá jako před lety.

Espada Prototyp

Espada 400 GT – konečně v prodeji

Přesně rok od představení konceptu Marzal se v Ženevě ukázala sériová Espada 400 GT. Vůz dostal podlouhlé křivky; na dlouhou kapotu, pod kterou se ukrýval čtyřlitrový dvanáctiválec, navazovala kabina, splývající v kulatou, bohatě prosklenou záď. Délka dosahovala takřka pěti metrů.

Pokud jste nahlédli dovnitř, nalezli jste luxusní interiér, do kterého se pohodlně vešli čtyři dospělí, jak zakladatel automobilky plánoval. S Espadou mohli zámožní obchodníci pohodlně cestovat po celé Evropě i s dětmi, či milenkami na zadních sedadlech. Kvalitní kožená sedadla a dřevo na palubní desce dávalo zapomenout na ostatní, nepříliš kvalitně zpracovaná Lamborghini tehdejší doby. Pro svůj interiér Espada mohla právem nést přirovnání „italský Rolls-Royce.“

Čtyřlitrový dvanáctiválec dosahoval výkonu 325 koní, které Espadu donesly k maximální rychlosti 245 km/h, což z Espady dělalo jednu z nejrychlejších limuzín konce šedesátých let.

Espada 1. série

Espada 400 GTE – modernizace vozu

Na počátku sedmdesátých let byla Espada vylepšena, aby překonala smělou konkurenci. Hlavní změny na Espadě druhé série proběhly v interiéru, kde se objevila přepracovaná přístrojová deska a volant, změněny byly i zadní sedačky, které byly díky nové ventilaci a opěrce rukou ještě pohodlnější.

Exteriér byl upraven jen decentně, nejvýznamnější změnou se staly ráfky kol. Předchozí ráfky kol z modelu Miura nahradily nové, postavené speciálně pro tento model.

Designové úpravy doprovodilo i vyladění motoru. Pohonná jednotka dostala 350 hřebců, umožňující jezdit vozu až rychlostí 250 Km/h, zrychlení z nuly na sto trvalo 6,6 sekundy.

Espada 2. série (Foto: Lamborghini Cars)

Espada třetí série – poslední evoluce

Třetí série Espady opět změnila přístrojovou desku, která využila více dřeva namísto hliníku. Klimatizace a posilovač řízení se staly standardní výbavou.

Karoserii vylepšovala nová mřížka chladiče, speciální nárazníky vyhovující americkým bezpečnostním předpisům, či nové světlomety, totožné s automobilem Alfa Romeo 2000. Na počátku sedmdesátých let automobilka Lamborghini začíná spolupracovat s americkým Chryslerem, přičemž z této spolupráce vzniká třístupňová automatická převodovka v příplatkové výbavě. Podle historiků vzniklo asi 55 aut s automatem.

Jeden z vozů třetí série byl přestavěn Bertonem na takzvanou Espadu VIP. Tato speciální Espada byla speciálně vybavena televizí, umístěnou mezi předními sedadly, či barem v zadních sedačkách.

V roce 1976 proběhla na Espadě vůbec poslední úprava, když se standardem pro evropský trh staly černé plastové nárazníky, prvotně určené pro trh Spojených států. Tyto vozy jsou někdy nazývány jako Espada čtvrté série.

Espada 3. série

Frua Faena – Espada combi

V roce 1978 se konstruktér a designér Pietro Frua rozhodl, že postaví Espadu s karoserií kombi. Svůj koncept nazval Lamborghini Frua Faena.

Frua Faena nese s originálním vozem jen základní shodné křivky. Kombi zůstala dlouhá kapoty a splývavá záď, nicméně zbytek je jiný. Kulaté světlomety vozu zůstaly, nicméně jsou vyklápěcí. Jiná je i přední maska, která se tvarově podobá Astonu Martin Lagonda z osmdesátých let. Novinkou je druhá dvojice dveří, která usnadňuje pasažérům vstup do vozu. Víko kufru zůstalo tvarově podobné, nicméně vzadu najdete nová zadní světla.

Automobil byl představen veřejnosti dvakrát, nejdříve na autosalonu v Turíně na jaře 1978 a poté v roce 1980 v Ženevě. Konstruktér tohoto „kombíku“ stále doufal, že se automobil bude prodávat alespoň v malých sériích, nicméně problémy automobilky v té době a starosti o image značky Espadu Combi do sériové výroby nikdy nepustily.

Vůz vznikl v jediném exempláři, který se přes německého sběratele dostal do Švýcarska, kde je zřejmě dodnes. Zajímavostí je fakt, že i sám Bertone vytvářel plány Espady Combi, ale jeho představa nakonec zůstala jen na papírech.

Frua Faena (Foto: Lamborghini Cars)

Estoque – Espada pro jednadvacáté století

Na Pařížském autosalonu 2008 automobilka Lamborghini opět šokovala celý svět. Na zdejším veletrhu představila čtyřmístný koncept, volně navazující na historickou Espadu. Estoque se stalo prvním moderním Lamborghini se čtyřmi sedadly. Uvidíme ji někdy ve výrobě?

Fanouškům, odrostlým na modelu Diablo, vstávaly vlasy na hlavě. Jak se může do výroby dostat rodinný sedan s rozzuřeným býkem na kapotě? Zaměstnanci automobilky by těmto lidem ihned vysvětlili, že Estoque není obyčejným sedanem, ale supersportovním sedanem. Ano, Lamborghini vytvořilo novou třídu pro tento koncept.

Estoque podle vedení automobilky dostalo všechny vlastnosti, které jméno Lamborghini definují. Je extrémní, nekompromisní a patřičně italské (vždyť má italskou trikoloru na boku!) Jako jedno z mála Lamborghini přidává i univerzálnost, vždyť které Lamborghini bylo předtím pohodlné a použitelné opravdu každý den? S Estoque je možné vyrazit do divadla, na nákup, odvést děti do školky a ještě se pořádně projet cestou zpátky.

Design vozu je nejen výrazný, ale i nezaměnitelný, při pohledu na detaily vozu vidíte jistou podobu s ostatními vozy Lamborghini. Estoque v sobě spojuje prvky Reventónu, či Gallarda LP560-4. Vůz je aerodynamicky efektivní, stabilní ve všech rychlostech, jaké motor zvládne.

Prototyp Estoque do dnešních dní zůstal pouhým konceptem. Vedení automobilky tvrdí, že světová ekonomická situace neumožňuje jeho další vývoj pro sériovou výrobu. Nicméně v duchu hesla „nikdy neříkej nikdy“ předpokládáme, že se Estoque v budoucnu ve výrobě ukáže a naváže na tradici Espady, kterou v počtu prodaných kusů překonal až v roce 1990 model Countach. Překoná někdy Estoque současný rekord Gallarda?

Estoque