Sant‘ Agata do roka a do dne

Návštěva muzea Lamborghini v Sant‘ Agatě Bologese je životní povinností pro každého fanouška této italské automobilky. Muslimové mají Mekku, fanatici do Lamborghini zase Sant‘ Agatu. Některým jedna návštěva rodiště automobilů Lamborghini nestačí a musí tento svatostánek vidět znovu.

Jedním z těchto bláznů je i šéfredaktor magazínu CzechLamborghini, který se do roka a do dne rozhodl navštívit Sant‘ Agatu Blognese podruhé. Následující reportáž nastíní, jestli se vyplatí vidět domovské město Lamborghini víckrát za život.

Emilia Romana, „Terra di Motori,“ kraj motorů. Severoitalský kraj je proslaven několika automobilkami, Automobili Lamborghini SpA je jen jednou z mnoha. Pokud ale patříte mezi uctívače kultu Lamborghini, první zastávka v kraji motorů povede právě do Sant‘ Agaty.

Do malého italského města přijíždím s rozporuplnými pocity. Má cenu vidět Sant‘ Agatu znovu? Nebudou v místním muzeu ty samé exponáty, které jsem viděl před rokem? Estoque ani Reventón Roadster podle informací z automobilky nejsou přítomny, čtyřdveřové lambo tak neuvidím ani letos, i na otevřenou verzi stíhačky Reventónu si musím zajít chuť. Překvapí mě santagatská továrna něčím? Hned při spatření emblému Lamborghini všechny chmury přechází. Jsem na správném místě, tady nemůžu být zklamán.

Již první pohled na vystavené exponáty naznačuje, že zdejší expozice není jako v jiných muzeích. Zdejší vozy stále jezdí, díky čemuž se rozestavení aut mění. Červená 350 GT a šedá 400 GT 2+2 jsou staří známí, ale vzadu, na konci místnosti se rýsuje žlutá silueta, kterou na vlastní oči musí vidět všichni fanoušci Lamborghini. Žlutá Miura SV je slovy nepopsatelná! Křivky mladičkého Marcella Gandiniho jsou nadčasové a v žlutém provedení dávají na odiv všechny své detaily. Okénko u sedadla řidiče je otevřené a každý může spatřit sportovní a ladný interiér Miury. Zlatá šedesátá léta musela mít v tomto kokpitu alespoň čtyřiadvacet karátů!

Vedle stojící monstrum LM002 děsí malé děti. Obrovský nasávací otvor vypadá, jak otevřená tlama děsivého tvora. Tenhle předek vidět ve zpětném zrcátku a neuhnout mu znamená, že vás sežere za živa.

Zelený Countach opodál opět ukazuje, jak byl ve své době unikátní. Vidět tyto ostré křivky v sedmdesátých letech bylo srovnatelné se spatřením UFA. Mezi stařičkými fiátky byla tahle silueta zážitek pro oči. Ale sednout si do něj? Matné nahlédnutí do interiéru naznačuje, že sednout si dovnitř znamená přinejlepším zlomení páteře. A viditelnost na přístrojovou desku a ven z kokpitu, je nulová.

Countach, žlutá Miura a LM002 jsou seřazeny v jednom rohu, ale i přesto berou všem ostatním přítomným autům svojí chvilku slávy. Espada je krásné, prostorné auto, ale vedle Miury se zahrabává do písku, stydí se. Zlatá Miura S, minule tak krásná, letos ošklivé káčátko. Aby se stalo labutí, muselo by mít lak žlutý, jako zdejší Miura SV.

Od starších modelů automobilky mířím do prvního patra, kde jsou vystaveny modely novější a několik moderních konceptů. Již zdálky však zaslechnu známý hlas, po kterém vidím i známou tvář. Valentino Balboni osobně! Vidět muže, který u automobilky Lamborghini pracoval čtyřicet let, je zážitek sám o sobě. Potřást si s ním ruku je zážitek o to větší. Valentino bohužel nemá čas a pospíchá dál. Bylo by tolik otázek na tohoto usměvavého muže, ale zůstanou nezodpovězeny. Snad někdy příště…

V prvním patře muzea nezůstal kámen na kameni. S moderními vozy se snáze jezdí, a tak je lehčí je přesouvat. U paty schodiště všem dominuje Reventón, model inspirovaný moderním stíhacími letouny. Co byl Countach v letech sedmdesátých, to je Reventón v novém miléniu. „Neviditelné“ křivky vás nutí jen chodit okolo a zírat. Sám Countach stojí jen kousek od Reventónu, je to ale evoluce Countach 25th Anniversary, která ztratila část svých osobitých křivek. Jak se tento model mohl stát tím nejoblíbenějším Countachem?

Napravo od schodiště stojí bok po boku koncepty Acosta a Canto. Prvně jmenovaný navrhoval Marcello Gandini, druhý studio Zagato. Jeden z nich se měl stát nástupcem Diabla, ale po převzetí automobilky společností Audi, byly oba projekty zrušeny a práce začaly od čistého papíru. Díky Lucu Donckerwolkovi a jeho Murciélagu zůstaly jen ve formě prototypů, což je možná dobře… Ani jeden z vozů nehýří kompaktností a krásou, křivky obou aut značně zestárly.

Posledním „novým“ vozem z celé expozice je policejní Gallardo, které hlídkovalo na italských dálnicích do loňského roku, kdy jej nahradila modernizovaná verze baby lamba. Zlepšení policejního náboru? Slibte novým policistům jízdu v tomhle a nedostatek policistů je minulostí.

Ostatní exponáty jsou staronové – dvojice formulí, Murciélago R-GT a Diablo GT2 dokazují, že i Lamborghini závodí, Concept S a Miura Concept naopak utvrdí, že ani dnes se automobilka nebojí použít netradiční koncepce. Prototyp P140 je jedním z kroků k moderní podobě baby lamba, i tento vůz však zůstal ve fázi prototypu.

Letošní návštěva je u konce. Vrátit se potřetí? Do téže řeky nevstoupíš, ale do Sant‘ Agaty se dá vracet neustále…

1 2 ... 5 ►