Osmiválcové modely Lamborghini: býčci ze Sant‘ Agaty
Konec šedesátých let se nesl v duchu úspěchů automobilky ze Sant‘ Agaty a Ferruccio Lamborghini doufal v zachování takového stavu. Automobilem, který měl zařídit pokračování zlatého věku, se měl stát levný model, určený pro méně movité zákazníky. Tím modelem se stalo Urraco, první osmiválcový model s rozzuřeným býkem ve znaku.
Hlavními konkurenty nového automobilu, kvůli kterému Ferruccio Lamborghini nechal rozšířit továrnu v Sant‘ Agatě, se měly stát Ferrari Dino a Porsche 911. Automobilka se rozhodla nasadit proti nim ty nejostřejší zbraně – osmiválcový motor a čtyřmístný interiér.
Pohonnou jednotku nemohl tvořit drahý a velký dvanáctiválec, a tak pod vedením Paola Stanzaniho vznikl zcela nový motor. Ten měl osm válců pod úhlem devadesát stupňů, první sériová verze pak konkrétně měla objem 2,5 litru a výkon 220 koní.
Linie vozu opět zařídilo studio Bertone, které nechalo vyrobit dva odlišné prototypy, z nichž si měl majitel Lamborghini vybrat. První byl vybaven atypickými předními světlomety a malými zadními bočními okénky. Druhý prototyp měl normální vyklápěcí světlomety a bohaté prosklení. Zajímavým designovým prvkem byl i integrovaný spoiler na zádi vozu. Oba prototypy byly spojovány „benátskými žaluziemi,“ které kryly motor obou vozů.
Ferruccio Lamborghini ale nebyl s návrhy spokojen, a tak je Bertone byl nucen upravit. Sériové provedení dostalo nízkou karoserii, dlouhou svažující se příď se zapuštěnými výklopnými světlomety, zakončenou chromovaným nárazníkem, ve kterém byly zabudované směrovky a mlhové světlomety. Nadčasový byl interiér vozu, který byl na svou dobu luxusně vybaven.
Urraco Prototype
Automobil se dostal do sériové výroby až dva roky po oficiální premiéře. Při představení automobilu Lamborghini nevychytalo všechny jeho chyby, a tak muselo Urraco (i zákazníci) čekat, což mnohé zájemce odradilo. Výsledný vyráběný vůz je někdy také nazýván jako Urraco S.
Urraco P250
Urraco P111 a P200 – první babylamba
V polovině sedmdesátých let se na trh dostaly modely Urraco P111 a P200, které měly nižší výkon než základní model. Důvod uvedení prvně jmenovaného byly přísné bezpečnostní a ekologické limity na americkém trhu, které standardní Urraco nesplňovalo.
Urraco P111, nebo také Urraco P250 Tipo 3, muselo použít karburátory Solex, které s dalšími úpravy motoru znamenaly, že se výkon dvou a půl litrového osmiválce snížil na pouhých 180 koní, což bylo pro sportovní automobil vskutku málo. Bylo to tak málo, že se lidé ptali, jestli má tento vůz vůbec právo nosit znak Lamborghini.
Urraco P250 Tipo 3 (Foto: Lamborghini Cars)
Vedle úpravy motoru musela být vylepšena i pasivní bezpečnost automobilu, jež zdobily nevzhledné černé plastové nárazníky a upravené světlomety.
Urraco P200 bylo zase určeno pro trh italský, kde zdejší vláda uvalila sedmnáctiprocentní daň na automobily s větším objemem než dva litry, díky čemuž se tímto modelem automobilka zaměřila na ty, kteří se chtěli této dani vyhnout.
“Italské“ Urraco dostalo upravený osmiválec o objemu 1994 ccm a přísnému zdanění o chlup uteklo. Snížení objemu znamenalo snížení výkonu a Urraco pro Itálii produkovalo pouhých 182 koní. Baby lambo se mu ve své době neříkalo, každopádně s takovým výkonem mělo k dětem rozhodně blíže než současný Huracán. Stádečko 182 koníků dokázalo Urraco P200 rozpohybovat na směšných 215 km/h, při zrychlení z nuly na sto za 7,2 sekund.
Celkový vzhled levnějšího modelu se od silnější verze nijak radikálně nezměnil, snad jedinou úpravou byl interiér, jež byl vytvářen samotnou automobilkou a ne karosárnou Bertone.
Jelikož byl model P200 určen pouze pro italský trh, vzniklo jej během dvou let pouhých 71 exemplářů, díky čemuž je ho v současné době velice těžké najít a je právoplatným sběratelským automobilem.
Urraco P200 (Foto: Lamborghini Cars)
Urraco P300 – třílitr na scéně
Konkurence se začala Urracu v průběhu let vzdalovat, a tak malý býček ze Sant‘ Agaty musel být vylepšen. Automobil dostal vylepšený osmiválec, jemuž byl zvednut objem na tři litry po vzoru konkurenta ze stáje Ferrari. Motor měl novou čtyřventilovou hlavu válců, která s dalšími úpravami znamenala posílení výkonu na 250 koní. Menšími změnami prošla i převodovka či zavěšení kol, jež vylepšily jízdní vlastnosti tohoto býčka.
Sedmdesátá léta byla ve znamení zhoršení výrobní kvality a verze P300 měla tuto neblahou vlastnost vylepšit. Kvalita interiéru se zlepšila, přesto ale celkové provedení mohlo být ještě lepší. Tato záporná vlastnost spolu se zákazem prodeje vozu ve Spojených státech, kam se oficiálně dovážela slabounká verze P111, znamenala, že se P300 až tak dobře neprodávalo a sen svých tvůrců nenaplnilo. Při uvedení první verze Urraca Ferruccio Lamborghini zamýšlel, že se vyrobí dva tisíce vozů, celková produkce všech verzí se ale zastavila na 780 kusech. Tehdejší ropná krize prodeji sportovních vozů nenahrávala, a tak výroba tolika vozů byl jistě úspěch, i přes nespokojenost švýcarského vedení.
Urraco P300 (Foto: Lamborghini Cars)
Silhouette a Jalpa – Urraco Targa
V polovině sedmdesátých let Lamborghini vyrábělo čtyři modely (Countach, Urraco, Jarama a Espada) ale i přes rozsáhlou modelovou řadu se majitelům nelíbila prodejnost vozů s býkem ve znaku.
Největší nelibost vládla u modelu Urraco, které nenaplňovalo plány na výrobu dvou tisíc exemplářů. Peníze na vývoj nového automobilu nebyl, a tak se vedení rozhodlo použít stávající koncepci malého Lamborghini.
Vznikly celkem tři verze, jak měl nový vůz vypadat. První byla takřka shodná se sériovým Urracem, měla i místo pro čtyři pasažéry. Druhá byla upravená, měla prostor jen pro dva pasažéry, prostor po zadních sedačkách nahradilo místo pro odložení střešních panelů. Automobilu taktéž chyběla zadní boční okénka, nahrazená řešením, objevujícím se i na pozdějším sériovém voze. Chyběly i „benátské“ žaluzie, nahrazené obyčejnější kapotou s chladícími otvory. Předek měl ale tvary Urraca, což vedení automobilky kritizovalo. Sériové provedení mělo být vedle futuristického Countache exotické, a tak křivky musely být agresivnější.
První dvě verze vznikly jen na bázi nákresů, verze třetí byla již skutečně postavena. Prototyp měl zvláštní kryt motoru s příčkou uprostřed, která je nejlépe vidět na přiložené fotografii zádi vozu. Toto řešení se do sériové výroby nedostalo, motor se u tohoto řešení nedostatečně chladil.
Tento prototyp byl postupně upravován do výsledné sériové podoby, která se veřejnosti poprvé představila v roce 1976. Protože byl vůz testován na veřejných silnicích, můžete si všimnout chybějící znaků Lamborghini. Již v té době chtěla automobilka existenci nového vozu utajit.
Silhouette Prototype (Foto: Lamborghini Cars)
Sériový vůz nazvaný Lamborghini Silhouette dostal oproti Urracu osobitější rysy díky rozšířeným podběhům blatníků a velkému přednímu spoileru. Motorem byl třílitrový osmiválec o výkonu 250 koní
Díky skvělé koncepci vozu – alespoň podle vedení Lamborghini – se mělo Silhouette skvěle prodávat. Chyba lávky. Finanční problémy automobilky spolu s poklesem kvality výroby způsobily, že se tohoto vozu vyrobilo pouhých padesát pět kusů, což při nynějším nákupu tvoří velice exkluzivní sběratelské zboží.
Silhouette
To však vlastně nebyl definitivní konec tohoto modelu. Na počátku osmdesátých let se nové vedení rozhodlo oživit myšlenku otevřeného vozu a na trh uvádí Jalpu, přímého nástupce neúspěšného Silhouette, s nímž toho novinka měla hodně společného.
Lamborghini Jalpa dostalo takřka stejné rysy jako předchůdce. Nejvýraznější změnou byly inovované nárazníky, interiér a kola. Ráfky s pěti otvory narážející na dražší Countach nahradily obyčejnější, podléhající trendu osmdesátých let.
Jalpa byla proti modelu Countach praktičtější a použitelná v podstatě každý den, pokud o ní bylo pečlivě postaráno. Vždyť oproti tehdejší vlajkové lodi měla jednodušší řízení, z auta byl lepší výhled a v těžkém provozu se s ní také lépe manévrovalo.
Výrobu Jalpy ukončil až Chrysler, který se stal novým vlastníkem Lamborghini. Vedle Countache se novým majitelům zdála Jalpa málo exkluzivní. A Chrysler měl možná pravdu, ještě na začátku nového milénia bylo nejlevnějším možným Lamborghini, které se dalo koupit, byť ojeté.
Jalpa
Urraco Bob – ostré baby lambo
Urraco Bob, nebo také Urraco Rally, začalo svůj život jako třetí předprodukční prototyp budoucího Urraca P250. O dva roky později – již během výroby sériového Urraca – si vůz vzal do parády Bob Wallace a vytvořil z něj extrémní verzi.
Zvláštností ve vzhledu je vedle přítlačného spoileru na zádi i netradiční umístění předních výklopných světlometů. Nemyslete si, že je Bob přesouval, aby vylepšil rozložení hmotnosti vozu. Jak jsme říkali, automobil byl postaven na základech předprodukčního prototypu, který měl přední světlomety jinak usazené než u sériové verze. Proto má Urraco Bob přední světla tak vzadu.
Bob Wallace se zaměřil i na celý přední spoiler, který zvětšoval přítlak. Boční zrcátka pocházela z Miury a byla umístěna více vpředu.
Hlavní úpravou ale byla použitá technika. Bob vůz vybavil třílitrovým osmiválcovým motorem o 310 koních a čtyřmi ventily na válec. Síla motoru byla na silnici přenášena přes manuální šestistupňovou převodovku, což nebylo běžné v tehdejší době. (Vždyť ještě model Diablo v devadesátých letech měl převodovku pětistupňovou.) Inovovaná technika zahrnovala nové zavěšení, brzdy a pneumatiky, obuté do stejných ráfků, jako měla Miura Jota.
Uvnitř interiéru jste našli jen to nejnutnější, Bob šetřil váhu, kde se dalo. Zadní sedačky nahradila palivová nádrž pro lepší rozložení hmotnosti. Protože byl vůz určen na závodění (závodil jen jedinkrát – na okruhu v Misanu), posádku chránila ochranná klec.
Jediný vyrobený automobil zůstal v majetku automobilky až do doby, kdy ho koupil japonský sběratel. Ten by exkluzivní vůz měl vlastnit i dnes.
Urraco Bob
Jalpa Spyder – pokus o kabriolet
Když na konci osmdesátých let začaly klesat prodeje malé Jalpy, Lamborghini se snažilo o jejich zvýšení novou verzí. Tou se měla stát Jalpa Spyder, tedy plnohodnotný kabriolet s býkem ve znaku.
Upravený vůz se z větší části shodoval z originálem, výjimku tvořila zadní část, která byla podobná jako u konceptu Athon. Při tvorbě však nastal problém – při pohledu z profilu vypadal vůz ošklivě. Zadní část vypadala moc dlouze, nasazená střecha vzhled nezlepšovala. Vedení automobilky se nakonec rozhodlo, že takto vypadající vůz nemůže pustit do výroby. Vývoj byl ukončen. Na Lamborghini Spyder si tak museli majitelé a fanoušci počkat téměř dvacet let. Teprve v roce 2005 bylo na trh uvedeno Lamborghini Gallardo Spyder.
Jalpa Spyder
