Islero a Jarama: neúspěšná GT od Lamborghini

Když Ferruccio Lamborghini v roce 1966 zakládal automobilku Lamborghini, jeho vizí bylo postavení nejlepšího osobního automobilu na světě. Jakmile první pokus o takový vůz zestárl, byl čas na jeho výměnu. Tento čas nastal v roce 1968, kdy Lamborghini Islero nahradilo odstupující 400 GT 2+2.

Jedním z hlavních důvodů uvedení nového automobilu byl fakt, že Carrozzeria Touring, která vyráběla karoserie modelu 400 GT, upadla do finančních problémů a zkrachovala. Práce této karosárny se Ferrucciovi Lamborghinimu natolik líbila, že k práci na nástupci povolal Maria Marazziho, bývalého zaměstnance Carrozzeria Touring, jež spolu s dalšími bývalými zaměstnanci zkrachovalé firmy založil vlastní designérské studio.

Nový model se veřejně prezentoval na Ženevském autosalonu 1968. Tento ročník byl pro automobilku významný, po boku Islera se poprvé představila i Espada.

Hranatější tvary

Lamborghini Islero přineslo proti elegantním kulatým křivkám 400 GT hranatější tvary podle poslední módy. Kulaté přední světlomety byly nahrazeny výklopnými, obdélníkovými.

Oproti odcházejícímu modelu Islero nabídlo rozšířený rozvor pro vylepšení pohodlí cestujících. Standardním vybavením se stala klimatizace.

Nově uvedený automobil poháněl známý čtyřlitrový dvanáctiválec, tentokrát o výkonu 350 koní. Díky nim se maximální rychlost pohybovala okolo 250 km/h.

Islero GT

Islero GTS – zlepšení kvality

Už rok po uvedení Islera však byla na trh uvedena jeho modernizovaná verze, označována jako Islero S, či Islero GTS. Důvodem nového provedení se stala kritizovaná kvalita, která u Islera nedosahovala stupně, jež se očekával od italského výrobce sportovních automobilů.

Islero GTS se odlišovalo i upravenou karoserii s novými chladícími otvory na kapotě a bocích karoserie, malými předními trojúhelníkovými okénky a novými předními mlhovkami. Cestující ocenili pohodlnější sedačky.

Přestože modernizace modelu přišla po pouhém roce výroby, nepomohla Isleru k lepším prodejům. Zákazníci dávali přednost větší Espadě, nebo rychlejší Miuře, a tak produkce Islera byla po pouhých dvou letech zastavena. Jeho nástupcem se stala Jarama.

Islero GTS

Jarama – další pokus o gran turismo

Technické problémy a kvalita nebyly jedinými problémy neúspěšného Islera. Tento vůz taktéž nesplňoval přísné emisní a bezpečnostní limity ve Spojených státech, které se stávaly důležitým trhem pro italskou automobilku. Prostě a jednoduše, Islero muselo být nahrazeno. Jeho přímý nástupce, model Jarama, se veřejnosti poprvé představil na Ženevském autosalonu 1970.

Jarama měla být nenápadným autem, které nemělo na sebe přivolávat pozornost. Kdo se chtěl předvést, koupil si Miuru, pro konzervativnější zákazníky tu byla Jarama. Díky své nenápadnosti ale historie na Jaramu málem zapomněla.

Nové GT od Lamborghini bylo postaveno na zkráceném podvozku luxusní Espady, pod křivkami se podepsal Marcello Gandini. Muž, který nejlépe pochopil podstatu Lamborghini, vozu vtiskl hranaté křivky sedmdesátých let. Geniální autor navrhl atypické vyklápěcí světlomety, které se nevyklápěly nahoru, ale jejich aerodynamický kryt sjížděl dolů.

Ačkoliv byl automobil těžší než předchůdce, Jarama dosahovala stejné maximální rychlosti, tedy 260 km/h. Pohon samozřejmě obstaral čtyřlitrový dvanáctiválec o 350 koních.

Jarama GT

Jarama – zase ta kvalita…

Ani Lamborghini Jarama nebylo stavěno podle představ zákazníků, a tak musela být v roce 1972 na trh uvedena vylepšená Jarama GTS.

Uvnitř na cestující čekal nový interiér, nové, užší sedačky vytvořily více prostoru pro pasažéry vzadu. Změny zastihly i exteriér, kde se objevily nové chladící otvory za koly, kola z Espady GTE druhé série, či nový chladící otvor na kapotě. Pozměněný byl výfukový systém, který zvýšil výkon dvanáctiválce o patnáct koní.

Novinkou ve výbavě se stala třístupňová automatická převodovka od Chrysleru. Zákazníci tuto možnost využili jen zřídka, podle historiků vzniklo asi 10 exemplářů s automatem. Možností se staly i odnímatelné střešní panely, takových vozů vzniklo asi 50.

Veřejné mínění si ale o Jaramě myslelo své a prodejnosti příchod Jaramy GTS nepomohl. První verze vzniklo 177 exemplářů, Jaramy GTS 150. Automobil nezachránil ani fakt, že to byl pohodlný vůz na dlouhé cesty a že ji osobně vlastnil i Ferruccio Lamborghini ještě dlouho poté, co automobilku opustil.

Jarama GTS

Jarama Rallye – dílko Boba Wallaceho

V roce 1972 se Bob Wallace, tehdejší testovací jezdec automobilky, rozhodl vytvořit další extrémní Lamborghini. Volba padla právě na Jaramu.

Mohutný dvanáctiválec byl usazen vpředu, ale testovací jezdec se jej rozhodl posunout více dozadu, aby vylepšil rozložení hmotnosti. Toho docílil i přesunutím benzinové nádrže a baterie, jež nahradily zadní sedadla. Díky změně umístění motoru musel Bob změnit i přístrojovou desku, aby se do interiéru vešla. Na ní jste našli jen ty nejdůležitější spínače, rádio či klimatizace by vůz moc zatěžovaly. V interiéru se ukázala i nová ocelová ochranná klec chránící dvoučlennou posádku.

Většina karoserie byla hliníková, skleněná okna byla vyměněna za plastová. Celkový úbytek hmotnosti činil asi tři sta kilo.

Zcela nový předek vozu postrádal výklopné světlomety, ty nahradily pevné, umístěné blíže silnici. Předek doplnilo několik spoilerů, zlepšující aerodynamiku.

Jarama Bob dostala pozměněné zavěšení a upravený motor. Modifikovaný dvanáctiválec produkoval 380 koní, umožňující jet až 270 km/h. Bob takového výkonu dokázal odstraněním vzduchových filtrů a použitím lehčích dílů.

Jarama Bob byla vyrobena ve dvou exemplářích. Jeden je v současné době vystaven v Muzeu Ferruccia Lamborghini ve městě Funo, druhý se přes Saudskou Arábii dostal do Velké Británie, kde proběhlo jeho celkové restaurování.

Model Jarama se vyráběl až do roku 1976, pokud nepočítáme atypický model Espada, je posledním vyráběným gran turismem od značky Lamborghini. Dostane se někdy na trh její nástupce?

Jarama Rallye