Gallardo: Megaúspěšné babylambo

V roce 2003 automobilka Lamborghini slavila 40 let své existence, mnohem důležitější událostí tehdejšího roku však bylo představení modelu Gallardo. Díky němu se po 11 letech opět rozšířila modelová paleta značky Lamborghini na dva vozy, po 15 letech se pak na trh opět vrátilo babylambo.

V prvním díle naší vzpomínky na Lamborghini Gallardo se zaměříme na ty nejzákladnější modely. Proto se nedivte, že některé edice a verze v tomto článku nezmiňujeme.

O výrobě menšího modelu se v roce 2003 mluvilo již několik let, už v roce 1995 vznikl koncept Calá, který takový model naznačoval. Po převzetí Lamborghini automobilkou Audi byl ale tento projekt ukončen a práce na menším modelu začaly znovu.

Sériový automobil se nakonec ukázal na autosalonu v Ženevě v březnu 2003. Pod křivkami hranatého supersportu se podepsal tehdejší šéfdesignér automobilky, Belgičan Luc Donckerwolke, který pracoval i na první generaci Škody Fabia. Ten upravil původní návrhy studia Italdesign Giugiaro, které navrhlo už koncept Calá. Na tvarech auta se pracovalo od roku 2000.

Design automobilu s interním označením L140 byl někdy kritizován pro svoji podobnost s Murciélagem, léta ale ukázala, že se oba vozy v mnohém liší. Gallardo (název odkazuje na rod zápasnických býků) dostalo úzké hlavní světlomety orientované vertikálně, za dveřmi se objevily úzké nasávací otvory uprostřed uloženého motoru. Někteří fanoušci si stěžovali na chybějící „nůžkové“ dveře, ty ale zůstaly vyhrazeny vlajkovým lodím značky.

Pro vozy Lamborghini jsou sice typické dvanáctiválce, babylambo ale takový motor dostat nemohlo. Místo toho v útrobách Gallarda pracuje desetiválec. Ten zpočátku měl objem pět litrů a dosahoval výkonu 500 koní. Agregát spolupracuje se šestistupňovým manuálem, nebo tehdejší novinkou v nabídce Lamborghini – šestistupňovou sekvenční převodovkou e-gear, kterou později dostalo i Murciélago.

Poháněna jsou všechna kola, 70 procent točivého momentu je posíláno na zadní kola, zbytek na předek. V případě potřeby (např. na kluzké vozovce nebo při prudké akceleraci) se však tento poměr může měnit.

Základem automobilu byla hliníková karoserie. Na délku Gallardo měří 4,3 metru, jeho rozvor činí 2.560 mm. Gallardo pak váží 1.430 kg.

Výroba Gallarda byla projektována na 1.200 aut ročně, což byl v té době ohromný skok. Do té doby se v Sant‘ Agtě vyrábělo okolo 250 aut ročně. I z tohoto důvodu začala růst prodejní síť Lamborghini.

Přichází modernizace a Gallardo Spyder

Rok 2005 byl ve znamení dvou výrazných změn. V rámci modrnizace se Gallardo od modelového roku dočkalo posilněného motoru na 520 koní, který se poprvé objevil v limitované edici Gallardo SE. Lamborghini tím reagovalo na kritiku novinářů a zákazníků, kteří si stěžovali na to, že Gallardo je příliš pomalé. Silnější motor s 520 koňmi a upravené převodové poměry převodovky tuto kritiku umlčely.

Vedle toho se rozrostla modelová nabídka o otevřenou variantu, nazvanou Spyder. Její výrobu už naznačila studie Concept S představená na jaře 2005, jejíž tvary se inspirovaly u konceptu Diablo Roadster Prototype z roku 1992. Zprvu se spekulovalo alespoň o limitované výrobě radikálního Conceptu S, který dostal oddělenou kabinu a který zcela postrádal střechu, k té ale nakonec nedošlo.

Na rozdíl od Murciélaga Roadster dostalo Gallardo Spyder elektronicky ovládanou střechu. Stačilo tak stisknout tlačítko a střecha se za 20 sekund schovala za zády pasažérů. Oproti kupé dostala otevřená verze zesílené A-sloupky.

Design i technika byla převzata z kupé. Gallardo Spyder už dostalo silnější motor o výkonu 520 koní. Se staženou střechou umí Gallado Spyder uhánět až rychlostí 307 km/h, po nasazení střechy se maximální rychlost zvýší na 314 km/h.

Je tu lehká Superleggera

V roce 2007 se na ženevském autosalonu Lamborghini pochlubilo novou variantou Gallarda s oprášeným jménem Superleggera, které se prvně objevilo na modelu 400 GT. Gallardo Superleggera kombinuje vyšší výkon (530 koní) a nižší hmotnost, která proti Gallardu kupé klesla o výrazných 100 kilogramů. Tuto dietu umožnily mnohé prvky vyrobené z karbonových vláken – kryt motoru, zrcátka nebo difusor. Některá skla byla nahrazena lehčím polykarbonátem, kola byla kovaná, uvnitř se objevily karbonové sedačky potažené alcantarou. Zádi pak mohl dominovat příplatkový karbonový spoiler.

Lamborghini již při premiéře Superleggery oznámilo, že auto bude vyráběno v omezenějším množství než výchozí verze. Nakonec bylo během jednoho roku vyrobeno jen 618 exemplářů Gallarda Superleggera, jeho konec uspíšil příchod Gallarda LP560-4.

1 2 ►

Nový vzhled a větší motor

Po pěti letech výroby bylo jasné, že Gallardo začíná stárnout. V roce 2008 tak nastupuje na trh Gallardo LP560-4, někdy označované za druhou generaci Gallarda. Automobil dostal modernější a výrazně agresivnější (a aerodynamičtější) vzhled. Hlavní bi-xenonová světla se stala menšími a jejich součástí byla i světla pro denní svícení z 15 diod tvořící písmo Y. Stejný motiv vytvořila za tmy i koncová světla. Novinkou v nabídce byla standardně dodávaná kola Apollo a příplatková Cordelia.

O pohon se postaral zcela nový 5,2litrový desetiválec s přímým vstřikováním, jehož výkon 560 koní naznačil samotný název auta. Písmeno čtyři ve jménu odkazuje na pohon všech kol, zároveň nenápadně naznačil pozdější verzi LP550-2 s pohonem zadních kol. LP je pak zkratka pro Longitudinale Posteriore, tedy podélné uložení motoru.

Vedle motoru byla modernizována i převodovka e-gear, která řadila o 40 procent rychleji než předchozí varianta. Lehčí materiály pak umožnily snížení hmotnosti auta na 1.410 kilogramů. To spolu s výkonem 560 koní znamenalo, že verze Superleggera rázem postrádala smysl a skončila.

Ještě téhož roku se modernizace dočkala i verze Spyder. Ta váží 1.550 kg, oproti předchůdci rovněž zhubla o 20 kg. Změny byly stejné jako u kupé. Střecha se nadále stahovala za záda posádky za 20 sekund, a to pomocí šesti hydraulických válců, jednoho elektromotoru a dvou elektrických servomotorů. Střecha byla navržena tak, aby uvnitř bylo více místa, a bylo možné ji objednat v černé, modré, šedé nebo béžové barvě.

1 2 ►

Superleggera se vrací

Dva roky po příchodu LP560-4 se svého nástupce dočkala i odlehčená varianta Superleggera, která po vzoru ostatních provedení dostala alfanumerický přídomek LP570-4.

Agresivní vzhled LP560-4 byl u této Superleggery dále zvýrazněn, automobil vypadá opravdu drsňácky díky matným černým prvkům, výraznější přídi a sportovnímu zadnímu difusoru.

Gallardo LP570-4 Superleggera váží pouze 1.340 kilogramů, což spolu s posilněným desetiválcem na 570 koní znamenalo akceleraci z 0-100 km/h za pouhé 3,4 sekundy, což je 0,3 sekudny rychleji než u LP560-4. Standardem byl stejně jako u předchozí Superleggery e-gear.

Po příchodu prvního Gallarda Superleggera se Lamborghini dušovalo, že toto jméno zůstane vyhrazeno kupé a že s takto extrémní verzí Spyderu nepočítá. Superleggera Spyder opravdu nikdy nevznikla, místo toho ale na podzim 2010 debutovalo Gallardo LP570-4 Spyder Performante, které by se klidně mohlo jmenovat Superleggera.

Performante dostalo stejné úpravy jako LP570-4 Superleggera, díky množství karbonových dílů váží 1.485 kilogramů. Na karoserii se na rozdíl od Superleggery objevily „rychlé“ pruhy a motiv italské trikolory na krytu motoru.

Je libo pohon zadních kol?

Rok 2010 byl nejen ve znamení příchodu nové Superleggery, ale také ve znamení zahájení prodeje Gallarda LP550-2, které na trh vstoupilo opravdu v tichosti. Auto vycházelo z limitovaného Gallarda LP550-2 Valentino Balboni a Lamborghini o něm nikdy nezveřejnilo oficiální tiskovou zprávu. Oficiálně byla oznámena až otevřená varianta Gallardo LP550-2 Spyder, která debutovala o rok později.

Gallardo LP550-2 se v té době stalo nejlevnější verzí Gallarda v nabídce, a to díky jen jedné poháněné nápravě a slabšímu motoru, který byl naladěn (jak název auta napovídá) na 550 koní.

Poslední modernizace

Jak léta ubíhala, bylo jasné, že Gallardo stárne a je třeba jej nahradit. O nástupci se mluvilo delší dobu, původně se hovořilo o premiéře v roce 2012, posléze byl debut o rok posunut. Nakonec se však nástupce Gallarda začne prodávat až v roce 2014.

I díky těmto hlasům se Lamborghini rozhodlo v roce 2012 Gallardo naposledy modernizovat, aby ještě udrželo zájem zákazníků o auto, které v té době bylo na trhu devět let.

Pro modelový rok 2013 se největších modifikací dočkalo duo Gallardo LP560-4 a Gallardo LP560-4 Spyder. Obě karosářské verze dostaly přepracovanou příď i záď s motivem trojúhelníku, technika změněna nebyla. Design je samozřejmě subjektivní záležitost, Gallardo LP560-4 modelového roku 2013 (nazývané též Nova nebo jednoduše 2013) je však obecně považováno za méně povedené dílo.

Gallardo LP570-4 Superleggera a Gallardo LP570-4 Spyder Performante bylo od modelového roku 2013 možné objednávat s paketem Edizione Technica, jehož součástí byla dvoubarevná karoserie, přítlačný spoiler na zádi a karbon-keramické brzdy.

Zadokolka Gallardo LP550-2 se žádných změn v modelovém roce 2013 nedočkala. To proto, že byla tou základní a nejlevnější verzi, navíc z trojlístku LP550-2, LP560-4 a LP570-4 patřila mezi ty novější verze.

Definitivní konec Gallarda

Lamborghini Gallardo nakonec vydrželo ve výrobě dlouhých deset let, konec výroby byl oficiálně oznámen 25. listopadu 2013, byť některé zdroje hovoří o tom, že výroba Gallarda byla ukončena již o měsíc dříve.

Automobilka postavila celkem 14.022 exemplářů Gallarda, díky čemuž se Gallardo stalo ve své době vůbec nejúspěšnějším modelem v historii Lamborghini. Tím zcela posledním vyrobeným kusem bylo Gallardo LP570-4 Spyder Performante v červeném laku Rosso Mars.