Karosárny hledají prazáklad Lamborghini

I když automobilka Lamborghini v roce 1964 začala sériově vyrábět svůj první model, její zakladatel stále nebyl spokojen se vzhledem a stylem svých vozů. Proto Ferruccio Lamborghini povolal několik karosáren, aby vytvořily vlastní představu, jak by automobil s logem býka měl vypadat.

3500 GTZ – práce od Zagata

Studio Zagato se stalo první karosárnou, která na svém pohledu na Lamborghini začala pracovat. Svůj návrh představila v roce 1965 na Londýnské autoshow.

Tam byl uveden plně funkční, bílý automobil s černým, vinylovým interiérem. Technika byla shodná s modelem 400 GT, podvozek ale byl kratší.

Design zpracovával Ercole Spada, který se při návrhu zřejmě inspiroval již existujícími vozy. Celková konstrukce vozu – převážně záď – se podobá konkurentovi z Maranella, modelu Ferrari 250 GTO. Ani samotného Ferruccia tyto křivky neoslovily a v budoucích letech preferoval studio Bertone. I díky tomu se 3500 GTZ stalo na dlouhá léta jediným vozem Lamborghini ze Zagatova pera.

Pokud bychom chtěli sledovat historii vozu, zjistíme, že je velice spletitá. Automobil představený v Londýně, šasi číslo 310, bylo později prodáno bývalému závodníkovi Marchesovi Gerino Gerininu, tehdejšímu oficiálnímu prodejci Lamborghini v Miláně. Ten vůz prodal šťastnému zákazníkovi z Austrálie, který auto přestavěl na pravostranné řízení a přebarvil na červeno. Po mnoha letech strávených u protinožců, se auto v roce 1999 stěhuje zpět do Evropy, k německému sběrateli, jež auto kompletně restauruje a vrací mu originální bílý lak a levostranné řízení.

Podle historiků vznikl i druhý exemplář, ve stříbrné barvě, na šasi číslo 322. O jeho historii ale moc nevíme. Podle některých zdrojů byl vůz odvezen do Hong Kongu (jiné zdroje uvádějí USA), kde jeho život náhle končí při autonehodě. Nakolik byla nehoda vážná, a kam zmizel vrak automobilu, se už asi nikdy nedozvíme…

400 GT Monza – tajemná kráska

Dalšími, kteří se snažili o nalezení pravého já Lamborghini, se stali pánové Giorgio Neri a Luciano Bonacini, jejichž karosárna se postarala o postavení šasi a motoru prvního osobního Lamborghini, konceptu 350 GTV.

400 GT Monza se poprvé prezentovala na Barcelonském autosalonu v roce 1966. Tam si návštěvníci mohli prohlédnout hliníkovou karoserii, s dlouhou, nízkou přídí, které dominovala široce rozevřená tlama. Z křivek vozu však byly patrné rudé vozy z Maranella. Nedivme se, Bonacini a Neri vlastnili dílnu, ve které se starali o závodní vozy Maserati a Ferrari.

Historikové tvrdí, že autoři měli plnou podporu Ferruccia Lamborghiniho, který snad uvažoval, že se 400 GT Monza dostane alespoň v limitovaném počtu do sériové výroby. To se ale nikdy nestalo.

Vystavený automobil byl hned po Barcelonském autosalonu prodán do rukou jistého Američana, který s osobitým vozem chtěl startovat v Le Mans. Nového majitele ale odradily problémy s homologací pro slavný závod, a tak se vůz 8. dubna 1967 vrací do Evropy.

Novým majitelem se stává jistý Španěl, který v dobách vlády generála Franca musel mít dobré známosti, aby si mohl takový automobil dovolit. Nacionalistické důvody majitele zřejmě donutily vyměnit nápisy Monza za nápisy Jarama, odkazující na španělský závodní okruh. Nebo snad někomu v diktátorském režimu vadil geografický název, odkazující na Itálii?

Následující roky automobil jezdil převážně po Španělsku, kde si střihl krátkou epizodku ve filmu Novios 68 po boku stříbrné Miury. 400 GT Monza jezdí až do roku 1970, kdy je vůz odstaven s pouhými sedmi tisíci kilometry na tachometru. Od té doby zůstal zazděný v garáži po boku dalších aut na dlouhých šestadvacet let.

Až v roce 1996 se automobil dostává znovu na světlo světa, když je pozůstalou rodinou bývalého majitele nabídnut aukční síni Bonhams. Ta vůz lehce opravuje a v roce 2005 je červené Lamborghini prodáno. Majitelem se stává britský sběratel, který za nového miláčka nabídnul 315 000 dollarů.

400 GT Flying Star II – dílo od firmy Touring

V roce 1966 představila svůj návrh na téma Lamborghini i karosárna Touring, jež se proslavila už před druhou světovou válkou. V té době možná ani netušila, že Turínský autosalon 1966 je jejím posledním.

Carrozzeria Touring vytvářela podobu sériového 350 GT, pro Flying Star II ale navrhla odlišné, hranatější křivky ve stylu sedmdesátých let. Vzhled byl vypracován synem zakladatele firmy Touring, Carlem Andertonim. Hranaté linie s kontroverzní střechou dodaly vozu karoserii kombi. Dovnitř se usadili jen dva pasažéři a jejich zavazadla.

Krátce po premiéře vozu karosárna zkrachovala. Jediný vyrobený exemplář byl prodán do rukou Francouze Jacquese Quoiveze, který v průběhu let nechal kompletně restaurovat interiér u francouzského importéra Ciclet. Ve Francii je vůz zřejmě dodnes, nicméně v roce 1999 u jiného majitele.