Podle serveru Car Design News se tento koncept měl stát prvním sériově vyráběným Lamborghini. Ferruccio Lamborghini v té době oslovil několik designérských středisek (Pininfarina, Ghia, Vignale, Michelotti nebo Bertone), nakonec dal ale přednost práci Franca Scaglioneho, podle jehož návrhu vzniklo první Lamborghini 350 GTV. Lamborghini v této době chtěl postavit ten nejlepší vůz typu gran turismo na světě, nejlépe mu k tomuto titulu seděla právě práce Scaglioneho.

Jak je ale nyní patrné, Giorgetto Giugiaro, tehdy pracující ve studiu Bertone, v první polovině šedesátých let předběhl dobu, když navrhl Lamborghini s motorem umístěným uprostřed.

Automobilka Lamborghini si s myšlenkou motoru uprostřed pohrávala až později. Nejdříve takový vůz ve svém volném čase začali stavět konstruktéři Lamborghini, Gian Paolo Dallara a Paolo Stanzani spolu s testovacím jezdcem Bobem Wallacem, kteří se inspirovali závodním Fordem GT40. Ferruccio Lamborghini se nechal jejich nadšením unést a nakonec dal stavbě zelenou.

Sériový automobil už navrhovalo studio Bertone v čele s mladým designérem Marcellem Gandinim, z jehož návrhu vznikly ladné křivky supersportu Miura.

Jak je nyní patrné, Miura mohla vzniknout o několik let dříve a s jinými tvary. Celá věc je o to pikantnější, že Giugiaro kdysi prohlásil, že Lamborghini s motorem uprostřed mu Gandini ukradl. Zdá se, že italský designér mluvil pravdu.

Lamborghini od Giugiara zůstalo od počátku šedesátých let jen na papíře, v roce 2008 však jeho skici objevil Fabrizio Giugiaro, Giugiarův syn, který se automobil rozhodl postavit jako dárek k sedmdesátým narozeninám svého otce. Původní návrhy nebyly nijak pojmenovány, pouze se u nich naházela poznámka, jednoduše znějící „Lamborghini.“

Až nyní se Lamborghini od Giugiara, zhruba padesát let po svém vzniku, dostává na veřejnost a poprvé ukazuje svoji žlutou karoserii.

Giugiaro následně dlouhá léta už žádné Lamborghini nenavrhl. Až v osmdesátých letech přišel koncept Marco Polo a v roce 1995 Calà. Giugiarovo studio ItalDesign mělo postavit i budoucí Gallardo, automobilka ale dala přednost návrhu svého designéra Luca Donckerwolkeho.

Zdroj: Car Design News

Foto: Jon Winding-Sørensen

[Show as slideshow]

Není to jen nové Lamborghini. Je to nový svět.
Právě takto zněl slogan k prvnímu detailu, na kterém se rýsoval výfuk vozu. Ještě v této době (dva týdny před oficální premiérou) se množily domněnky, že jde o odlehčenou verzi Murciélaga, která měla být podle předchozích informací v Paříži odhalena. Úvahy o čtyřdveřovém sedanu v tu dobu nikdo nebral vážně…

Neviděli jste ještě italské auto?
Druhý detail, na kterém bylo zveřejněno levé přední kolo a prostor okolo něj včetně malého chladícího otvoru s italskou trikolorou.

Tvar kapoty jasně naznačil, že tento vůz v žádném případě není novou verzí Murciélaga s motorem uloženým za zády pasažérů. Snímek ale naznačil, že Lamborghini představí vůz s vpředu uloženým motorem. Hovořilo se ale spíše o nástupci čtyřmístné Espady.

Na povrch také prosákly informace, že koncept byl tvořen z vůle vedení Sant‘ Agaty, nikoliv nadřazeného Audi, a že jeho stavba trvala pět měsíců.

Elegantní realizace technického potenciálu.
Třetí obrázek ukázal minimalistické zadní světlo. Někdy v této době se začalo hovořit o tom, že se nové Lamborghini bude jmenovat Urus. To měla být odvozenina od italského “uro” znamenající „pratur.“ Diskuze o tomto označení podpořilo to, že označení „Urus“ měla automobilka registrované na patentním úřadu.

Nová kapitola v historii Lamborghini.
Čtvrtý a poslední zveřejněný (den před premiérou) detail před oficiální premiérou vozu zjevil přední světlomet. Ještě před tím vedení automobilky popřelo, že použije označení Urus. Naopak se poprvé hovořilo o konceptu jako o Estoque.

Světová premiéra Estoque nakonec proběhla 2. října 2008 na Pařížském autosalonu, oficiální snímky jsme mohli vidět již o den dříve. Lamborghini o Estoque hovořilo jako o možné třetí modelové řadě, dodnes však přes veškeré spekulace neodstartovala sériová výroba tohoto vozu. Mnozí ale ihned po premiéře tvrdili, že výroba začne až v roce 2010. A tento rok ještě neskončil…

[Show as slideshow]

Doug Call se na začátku roku 1972 rozhodl, že by rád postavil závodní automobil pro tehdejší evropskou skupinu 7, který by poháněl dvanáctiválec od Lamborghini. Na pomoc si přivzal bývalého závodníka Piera Droga, který měl známosti ve vedení továrny v Sant‘ Agatě. Díky nim Doug Call brzo získal nový motor originálně určený pro Miuru SV.

Samotný vůz následně vznikl pod vedením Tancredia Simonettiho, vedoucího automobilového inženýrství v boloňské společnosti AMS. Asi po měsíci bylo šasi hotové, motor byl uložen do trubkového rámu. Následující měsíce autmobil dostal zavěšení, kokpit, palivovou nádrž a další komponenty. Zajímavostí je, že kokpit byl stavěn přesně podle budoucího majitele tak, aby byl pro něj pohodlný. Váha včetně karoserie činila asi 680 kg.

Během testování na okruhu v Modeně inženýři zjistili, že vůz disponuje slabými brzdami, které již po několika kolech ztrácely účinnost. Proto byl prototyp navrácen do dílny AMS, aby byly tyto chyby vychytány.

Během roku 1973 se prototyp na chvilku objevil i v továrně Lamborghini v Sant‘ Agatě, kde byl viděn i ve společnosti Valentina Balboniho (viz. jedna z přiložených fotografií). Tvůrce vozu se zde se svým vozem projel, aby zjistil, jak se povedly poslední úpravy. Bohužel to bylo naposledy, kdy svůj automobil viděl.

Doug Call musel následující den odjet z Itálie do Švýcarska, kam chtěl své Lamborghini v budoucnu převést. Když se vrátil, prototyp byl pryč. Kam se poděl, se Doug Call nedozvěděl a další historie Lamborghini AMS je dodnes nejasná. Podle některých historiků je vůz nyní součástí soukromé sbírky automobilů v Německu. Jestli je to pravda, se můžeme jenom domnívat…

Foto: www.miuraprototype.com + Lamborghini Cars

[Show as slideshow]

V roce 1995 se na Ženevském autosalonu představuje Lamborghini Calà z pera slavného Giorgetta Giugara. Žlutý koncept se již brzy má stát druhou modelovou řadou vedle většího a silnějšího Diabla. Nástupce Urraca, Silhouette a Jalpy má být novým babylambem, výsledkem několikaleté práce na projektu P140.

Automobil pohání uprostřed uložený desetiválec, s jehož vývojem pomáhala automobilka Audi. Motor vyvíjí 400 koní, které vůz katapultují až na maximální rychlost 289 km/h, zrychlení z nuly na sto trvá rovných 5 s. Převodovka je šestistupňová manuální, všechen výkon je posílán na zadní kola.

Křivky vozu mohou dnes vypadat prazvláštně, možná proto, že na ně měli vliv asijští majitelé. Calà je targou tak, jako její přímá předchůdkyně Jalpa. Část střešních panelů je skleněná kvůli prosvětlení interiéru, samotné panely se mohou uložit za sedadla posádky. Stejný nápad jako u Jalpy a Silhouette…

Kokpit konceptu kombinuje kůži a semiš v barvě červeného vína (alespoň podle slov designérů), chromovaná řadicí páka disponuje tradiční otevřenou kulisou. Sedadla pasažérů obstarala firma Recaro a obě jsou vybavena airbagem.

V polovině devadesátých letech se zdálo, že se Calà brzy ukáže v sériové výrobě. I kvůli tomu si vůz vyzkoušeli i někteří novináři. Po převzetí Lamborghini automobilkou Audi bylo ale všem plánům konec. Nové vedení zastavilo vývoj a dalo pokyn ke stavbě nového vozu. Z tohoto projektu následně vzniklo úspěšné Gallardo. To už je ale jiný příběh…

Foto: Italdesign

[Show as slideshow]

Lamborghini Murciélago LP640 Versace v roce 2006 oslavovalo módní víkend v italském Milánu. Jeden z vozů se ukázal přímo v Miláně na stánku firmy Versace, druhý se objevil na Pařížském autosalonu.

Edice Versace byla jakýmsi vyvrcholením individualizačního projektu ad personam. Exkluzivní automobil se oproti sériové verzi lišil pouze luxusním interiérem a řeckým klíčem (logo Versace) na dveřích, technika zůstala totožná s Murciélagem LP640.

Vnitřek kabiny navrhoval Versace, který s kvalitou rozhodně nešetřil. Elegance a kvalita výroby byla o další dva kroky napřed oproti sérovým automobilům. Dominantou kokpitu je pak samozřejmě řecký klíč.

Při nákupu vozu se zákazníci rozhodovali pouze mezi barvou laku, vybírat mohli mezi bílou Bianco Isis a černou Nero Aldebaran. Logo módní společnosti s lakem kontrastovalo druhou barvou.

Díky tomu, že i bílý exemplář s výrobním číslem 17 se nachází v Čechách, můžeme říci, že v současné době Česká republika disponuje desetinou celkové produkce Murciélaga LP640 Versace. A to není špatná vizitka, že?

Za možnost zveřejnění fotografií děkujeme Davidu Klamkovi.

[Show as slideshow]

Tomu byl 14. července 1977 doručen červený Countach LP400 s pravostranným řízením. Jelikož se ale Stewart často pohyboval ve Spojených státech, nechal si vůz s výrobním číslem #1120262 odvézt na druhou stranu Atlantiku a přestavět pro jízdu na té „správné“ straně. Tím však změny na automobilu rozhodně neskončily.

Rudá střela často jezdila v ulicích Hollywoodu, kde každý bez otevřené střechy byl out už na konci sedmdesátých let. Proto se rocková hvězda rozhodla k odvážnému činu a nechala si postavit první Lamborghini Countach LP400 S Spyder. A nutno říct, že možná i poslední.

Konverzi zařídila kalifornská společnost Al Mardikian, zabývající se prodejem a úpravou drahých vozidel. Otevřený Countach dostal pevnější a-sloupky, aby se vůz tolik nekroutil. Střešní panel je pevný, a tak je auto přesnější nazývat jako targa. Firma Al Mardikian ale byla jiného názoru a otevřený automobil nazvala Countach SS – Countach S Spyder.

Countach SS se z prosluněné Kalifornie zanedlouho vrátil do Velké Británie, kde vydržel až do roku 2002. V té době změnila rudá kráska svého milence, když ji slavný majitel prodal. V současné době je Countach SS po důkladné renovaci.

Prodej Countache ale nebyl koncem lásky Roda Stewarta k automobilce Lamborghini. Slavný zpěvák je známý svou podporou italské továrny, vždyť v jeho garáži nechyběly modely Miura, Diablo nebo Gallardo Spyder.

Foto: AutoDrome.fr

[Show as slideshow]

Vývoj Murciélaga (jako projekt P147) se odehrával kompletně pod taktovkou mateřského Audi, což mnozí fanoušci odsuzovali. Pod tvorbou křivek se podepsal Luc Donckerwolke, který vozu vtiskl moderní charakter s mnohými odkazy na předchozí modely Lamborghini. Nůžkové dveře nebo chladící otvory jsou jen některými z nich.

Dvanáctiválec byl tradičně uložen uprostřed podélně, 6,2 litrový motor produkoval 580 koní. Tento motor zvládal vystřelit italské kladivo na Ferrari až na 330 km/h a při zrychlení z nuly na sto za 3,6 vteřiny. Síla motoru byla originálně přenášena pomocí šestistupňového manuálu, od roku 2005 se do nabídky dostala i sekvenční převodovka e-gear.

V roce 2003 Lamborghini slavilo 40 let své existence, což automobilka oslavila 50 kusovou edicí pojmenovanou Murciélago 40th Anniversary. Všechny exempláře se vyznačovaly nezaměnitelnou modrou barvou Verde Artemis, tmavými koly Speedline nebo speciálním černo-šedým interiérem.

Významnou novinkou v nabídce továrny se stala verze Roadster, která se představila v březnu 2004. Vůz byl konstruován jako supersportovní kabriolet s ručně nasazovací plátěnou střechou použitelnou pouze v případě náhlých dešťů. I tak mnozí majitelé dešti raději ujížděli, než aby skládali složitou střechu dohromady.

Zbývalo pár dní do Ženevského autosalonu 2006, když celý automobilový svět obletěla horká zpráva o tom, že Lamborghini zde představí faceliftovanou verzi vlajkové lodi nazvanou Murciélago LP640. Zkratka odkazovala na italský výraz pro podélné uložení motoru (longitudinale posteriore), číslice na hodnotu výkonu v koních. Později k tomuto názvu přibylo -4 jako sjednocení označení napříč modelovou nabídkou automobilky.

Původní Murciélago bylo vzhledově přestavěno v Lamborghini Centro Style, kde byly modernizovány nárazníky a zadní světlomety. Standardem se stala upravená převodovka e-gear, do barevného spektra přibyly nové laky. V listopadu 2006 byla na autosalonu v Los Angeles představena i modernizace otevřené verze, LP640 Roadster.

Pro zájemce, kteří se rádi odliší, nabídla automobilka verzi VERSACE, která se oproti výchozímu modelu lišila luxusním interiérem se vzory oděvní firmy. Jeden z 20 vyrobených exemplářů můžete potkat i na českých silnicích.

Nejsilnější evolucí Murciélaga se stalo LP670-4 Super Veloce, které v roce 2009 naznačilo, že je jeho život u konce. Automobil pohání 670 koníků, kteří v závislosti na zaškrtnutí příplatkového křídla Aeropack vozu umožní jet 342 km/h, nebo 337 km/h. Agresivní vzhled umocnil dvojitý difusor a inovovaný nárazník. Výkon a vzhled znamenaly, že se Murciélago SV může hrdě postavit po bok Miury SV a Diabla SV.

Úplně poslední evolucí Murciélaga se stalo v dubnu 2010 LP670-4 SuperVeloce China Limited Edition, postavené speciálně pro čínský trh. Exkluzivních 10 kusů se liší pouze černo-oranžovým pruhem na šedé karoserii a několika oranžovými detaily v interiéru. V čínských metropolích se ale vůz rozhodně neztratí a ostudu dělat nebude.

Přijde nám to jako včera, když bylo Murciélago představeno. Tento vůz si během svého dlouhého života dokázal vytvořit zvučné jméno a získat tisíce fanoušků na celém světě. Čas je ale neuprosný a v Sant‘ Agatě se už chystají na výrobu nového vozu, zatím nazývaného Jota. Přesto bude mnohým nadšencům Murciélago chybět ve výrobě.

…Sbohem Murciélago, nezapomeneme!

Foto: Aleš Chytráček, Rudolf Masnica, Jiří Mařík, Ondřej Vávra, Lukáš Volšický, Automobili Lamborghini

[Show as slideshow]

E-gear jako první dostalo babylambo, nicméně po krátké chvíli se objevil i v příplatkové výbavě modelu Murciélago. Zprvu byla šestistupňová sekvenční převodovka za příplatek cca 10 000 euro, při rostoucím zájmu se stal e-gear standardní výbavou, popřípadě výbavou bez příplatku. V současné době je asi 95 % vyrobených Lamborghini vybaveno sekvenční převodovkou, přičemž toto číslo rok od roku narůstá. I proto se možná dříve běžný manuál odebere navždy do důchodu.

Automobily vybavené sekvenční, nebo také poloautomatickou převodovkou postrádají pedál spojky, to proto, že ji nahrazuje počítač. Řidič automobilu tak řadí pomocí pádel pod volantem, aniž by sešlapával spojkový pedál. Pravým o stupeň nahoru, levým o stupeň dolů, neutrál zařadíte zmáčknutím obou pádel naráz. Zpátečka se řadí pomocí tlačítka R, které je v obou současných modelech umístěno vlevo pod volantem.

E-gear umělo zpočátku pracovat ve třech režimech, v základním poloautomatickém, plně automatickém a režimu sport. V prvním režimu si při nadměrně vysokých otáčkách vůz sám přeřadí, v režimu sport je řidič svým pánem, automobil za něj sám neřadil. Plně automatický režim pak byl dodáván pouze pro Gallardo, v Murciélagu byl nahrazen módem pro kluzké tratě.

Krátce po uvedení na trh byl v roce 2006 e-gear vylepšen, když se v režimech objevil systém Thrust. Ten při vypnutí kontroly trakce, zmáčknutí tlačítka sport a vytočení motoru na 4000 otáček za minutu umožní to nejlepší zrychlení.

S nástupem Gallarda LP560-4 v roce 2008 se v nastavení e-gearu objevil pátý mód, a to „Corsa“ (z italštiny závod). Díky němu řadí převodovka o 40% rychleji než v běžném nastavení. V normálním provozu to podle kritiků snižuje komfort jízdy, a tak se mód Corsa hodí především na projížďky po okreskách a jízdách na okruhu.

E-gear se nesmazatelně stal součástí Lamborghini tak, jako pohon všech kol, a jeho součástí bude i nadále. Podle spekulací dostane nástupce Murciélaga vylepšený, sedmistupňový systém.

[Show as slideshow]

I u Murciélaga se odstíny dělí do čtyř kategorií základní laky, metalické laky, speciální laky a laky dostupné skrz individualizační program Ad personam. Projděme si první tři skupiny, podle abecedy. I tentokrát jsou jednotlivé odstíny doplněny informacemi, na které modely byly dodávány, u některých je doplněna i fotografie skutečného automobilu v dotyčné barvě (viz. odkaz).

Standardní barvy

Bianco Isis
Základní bílá, která se objevila na verzích LP640 Versace Edition a LP670-4 SV.

Giallo Evros
Základní žlutá.

Nero Aldebaran
Základní černá, objevila se i na verzích LP640 Versace Edition a LP670-4 SV.

Metalické barvy

Blu Hera
„Námořnická“ modrá metalíza.

Grigio Antares
Titanově stříbrná metalíza.

Grigio Avlon
Tmavě šedá metalíza.

Grigio Telesto
Tmavě šedá metalíza, k dostání též pro verze LP650-4 Roadster a LP670-4 SV.

Nero Pegaso
Černá metalíza.

Verde Draco
Vojenská zelená metalíza, v nabídce se objevila až po příchodu Murciélaga LP640.

Speciální barvy

Arancio Atlas
Oranžový třívrstvý lak, v nabídce se objevil až po příchodu Murciélaga Roadster. K dostání též na verzi Murciélago LP670-4 SV.

Blu Fontus
Tmavě modrý lak, kterým se honosilo jediné vyrobené Murciélago LP640 Roadster Versace edition.

Giallo Orion
Perleťově žlutý lak, který se objevil i na verzi LP670-4 SV.

Verde Artemis
Tyrkysový lak, který se objevil na verzi Murciélago 40th Anniversary

Verde Ithaca
Svěží zelený lak.