CzechLamborghini.cz
Právě čtete článek v kategorii: Reportáže, Testy Za volantem: Lamborghini Gallardo Nera  (David Bureš)
Za volantem: Lamborghini Gallardo Nera

Za volantem: Lamborghini Gallardo Nera

Hodnocení redakce

Na jízdu v Lamborghini jsem se těšil snad už od té doby, co jsem dostal řidičský průkaz. Před několika dny jsem se konečně dočkal a projel se v Gallardu Nera. Byl to sice krátký zážitek, ale dosti intenzivní. Tak jak se v Gallardu jede?

Gallardo Nera spatřilo světlo světa na podzim 2006, kdy debutovalo na tehdejším pařížském autosalonu. Edice byla odvozena od již faceliftovaného Gallarda modelového roku 2007, což znamenalo vyšší výkon – pětilitrový desetiválec dává 382 kW, tedy 520 koní, točivý moment činí 510 N.m.

Edice byla omezena na pouhých 185 vyrobených exemplářů, všechny z nich měly své číslo. Plaketka za oknem testovaného auta dokazuje, že se jedná o číslo 37.

Specialitou Nery je černočerná karoserie – lesklý lak Nero Serapis je doplněn o matné černé detaily, jako jsou zrcátka, střecha nebo některé panely karoserie. Na oficiálních fotkách je ale rozdíl v černých lacích vidět lépe než ve skutečnosti – automobil totiž vypadá (zvlášť, když je špinavý), jako by matné prvky vůbec neměl.

Také uvnitř vládne černá – ta je ale tentokrát doplněna o bílé prvky. Bílá Bianco Polar je použita na částech sedadel a palubní desce. Kosočtverečné prošívání se jmenuje Q-citura a odkazuje na Lamborghini dávno minulá.

Nástup

Bílé detaily jsou sice velice elegantní, rychle se ale zašpiní, což bylo značně patrné na testovaném autě. Bílé sedačky měly to nejlepší už dávno za sebou – spíše než bílé byly šedavé, navíc kůže byla lehce popraskaná. Otázkou je, zda za to mohl fakt, že se v daném autě střídá velké množství lidí, nebo fakt, že použitá kůže není prostě příliš kvalitní. Ošoupaná byla navíc i některá tlačítka, což naznačuje, že raná Gallarda mají v kvalitě co zlepšovat.

Volant má ideální průměr a příjemně se drží, má ale podstatnou chybu – v rukou trochu klouže, za což může i zkosená dolní hliníková část. Na druhou stranu, ruce jsem měl při jízdě docela zpocené, a tak je klidně možné, že to nebylo povrchem volantu, ale mnou.

Slabou stránkou jsou každopádně řadicí páčky pod volantem, kterými se ovládá řazení šestistupňové sekvenční převodovky E-gear. Páčky jsou zkrátka příliš malé, a tak se někdy špatně hledají. Jednou jsem tak při snaze o podřazení zapnul směrová světla. Lamborghini však o tomto problému patrně ví, Aventador totiž už disponuje velkými pádly.

Rozjezd

Rozjezd ukazuje, že sekvenční převodovka nemá ráda opatrné rozjezdy, automobil při pomalém rozjezdu spíše poskakuje, než se rozjíždí. Zřejmě je třeba trochu cviku, a tak je rozjezd před diváky rozhodně nutné nejprve nacvičit někde v soukromí.

Při couvání se ukáže nevýhoda motoru uloženého uprostřed – dozadu je hůře vidět. Při běžné jízdě to nijak nevadí, ve vnitřním zpětném zrcátku jsou vozy za vámi vidět bez problému, odhadování toho, kde je přesně konec auta, je už ale složitější. Na druhou stranu, tento problém elegantně řeší zadní parkovací kamera.

Po prvních stovkách metrů mě překvapují dvě věci. Za prvé, volantem se otáčí opravdu ztuha, také plynový pedál je třeba sešlápnout trochu tvrději, to samé platí pro brzdový pedál. U něj potvrzuji, co se o něm často hovoří – stačí malé sešlápnutí a nic se neděje, při agresivnějším sešlápnutí však už automobil brzdí více než dostatečně. Druhým překvapením je relativní pohodlí – i na hrbolaté silnici není Gallardo nijak nepohodlné.

Jízda

Gallardo Nera zvládne díky svému desetiválci zrychlit z 0-100 km/h za čtyři sekundy a jet maximální rychlostí 315 km/h. Těmto číslům jsem se ani zdaleka nepřiblížil – sprint z klidu jsem ani nezkoušel. Místo toho jsem si vyzkoušel mnohem důležitější pružné zrychlení, a to více než dostatečně. Automobil krásně táhne i vysoko nad v ČR povolenými 130 km/h a navíc má ve vyšších otáčkách přímo božský hlas – deset válců je zkrátka deset válců. Ve srovnání s konkurenčním Ferrari 360 Modena Gallardo zpívá lépe – Modena je taková Lana del Rey (kvalitní, ale má co zlepšovat), zatímco Gallardo je taková Adele.

Superrychlá akcelerace ale znamená, že si řidič musí dávat pozor. Hlavně ve městě stačí chvilka nepozornosti a člověk jede vysoko nad povolenou padesátou. Při samotném zrychlování navíc řidič musí za volantem více předvídat – kamion stovky metrů před sebou má po pár sekundách hned před přídí.

Slabší stránkou je převodovka. Pod plným plynem samozřejmě pořádně „kopne“ do zad, bohužel však „kope“ i během jízdy klidnější, auto tak při častém přeřazování sebou každou chvíli cuká, sličná spolujezdkyně si tak musí dávat pozor na to, kdy se napije, aby se nepolila.

Při klidné jízdě se s automobilem dá jezdit za 14 litrů benzinu na 100 kilometrů, při sportovnější jízdě spotřeba stoupá mnohem výše – Gallardo umí benzin chlemtat z 90litrové nádrže po desítkách litrů. Zajímavostí testovaného automobilu je vypínání válců. Auto jím bylo dodatečně vybaveno právě proto, aby spotřeba paliva byla nižší. Systém funguje dobře, během jízdy jsem si nevšiml, že by se válce vypínaly, nebo zapínaly. Na volnoběh je však slyšet, že některé válce jsou vypnuté, a to díky „vynechávajícímu“ motoru.

V zatáčkách i díky pohonu všech kol sedí Gallardo jako přibité, co také jiného čekat. I tak je ale třeba být ve střehu, auto není blbu vzdorné, a tak stačí jet rychleji třeba na mokré vozovce a Gallardo chybu potrestá. Mně se to naštěstí nepodařilo, limitu jsem se ani zdaleka nepřiblížil, fotografie ze serveru WreckedExotics ale ukazují, že mnozí už limit překročili.

Gallardo je proti Aventadoru nebo Murciélagu kompaktním vozem, i tak mu však sedí spíše mírné zatáčky, v těch prudkých je těžkopádnější. S Gallardem je tak lepší jezdit po dálnicích a silnicích první třídy, na jízdu po okreskách jsou tu jiní borci – třeba „minisupersport“ Mini Coupé JCW.

Shrnutí

I krátká jízda ukázala, že starší Gallardo má stále co nabídnout. Křivky nijak nezestárly (byť LP560-4 vypadá přece jen moderněji), zátah automobilu je i dnes neskutečný. Jízda je relativně pohodlná, z auta je dobře vidět. Slabšími prvky jsou cukavá převodovka, horší kvalita zpracování a jedovaté brzdy. Ojeté Gallardo se v současnosti již dá sehnat za méně než dva miliony korun a za takovou cenu tento býk rozhodně stojí. Osobně bych však raději zvolil oranžovou karoserii.

Komentáře

Komentovat